Twincest-TH x)

Tom už dávno nespal. Ale nechtěl otevřít oči. I ve spánku cítil Billův uhrančivý pohled na svém těle. Cítil jeho vystrašené myšlenky, které nad nimi stále visely jako nevyřčená hrozba. Sám se jich děsil. Až neuvěřitelně.

Tiše si pobrukoval melodii, kterou by poznal snad mezi tisíci dalších. Po chvíli si uvědomil, že mu Bill přizvukuje.

"Už mi nemusíš pomáhat létat, Tome. Dávno jsi mě zachránil. Konečně nemám strach z budoucnosti, z toho, že jednou jistě přijdou první neúspěchy a pomalu se na nás zapomene. Nebudím se zpocený hrůzou a nelapám suše po dechu. Vedle Tebe žiji. Cítím to. Krev mnou proudí intenzivněji, je teplejší a já vím, že tu mám někoho, pro koho má cenu žít dál."

Tom pozoroval Billovy oči, které byly zeširoka otevřené, jako v hypnóze a byly strachem zbarveny ještě o odstín tmavěji, než jak byl zvyklý. Tiše se k němu naklonil a mateřsky ho políbil na téměř dětské čelo.

"Ty víš, jak Tě miluji. Poprvé v životě to mohu někomu říct skutečně upřímně. A nikdy, tomu nebylo jinak." Bill unaveně přivřel oči. Cítil, jak emoce cloumají celým jeho tělem a poprvé v životě ho za víčky pálily opravdové slzy štěstí.

Bill s poklidem vyšel do temné ulice. Na hlavu si nasadil kapuci, stále vytrvale pršelo. Nepříjemně se ochladilo a Bill cítil husí kůži na celém těle. Chtěl pro Toma na dnešní večer něco speciálního, něco na co nikdy nezapomene. Kdyby byli normální pár, možná by se zasnoubili, nebo dokonce vzali, pousmál se Bill sám pro sebe té ironii. Přešel do centra města a rozhlížel se, kde se má zastavit nejdříve. Napadl ho novinový stránek. Tom chce mít vždycky přehled o tom co se děje.Zrovna, když se chystal rozejít tím směrem, zastavila ho malá holčička s dlouhými hnědými vlásky, které měla spletené do hustého copu. S úsměvem neustále nadskakovala nadšením a pod nos mu strkala obrázek, ze kterého se na něj cize dívaly jeho vlastní oči. Moc dobře věděl, že už nic nebude jako dřív. Sám cítil, že už není tak povrchní jako dřív. Změnil se. Změnil ho Tom. Zrovna když se chystal otevřít lihový propisovač, dostal se do jeho zorného pole i dívčin otec.

Nervózní, celý zbrunátnělý, chytil dívenku do náručí a fotka se snesla jako pírko do nejbližší kaluže. Nekompromisně ji v ní přišlápl. Když odcházel, s odporem si vedle Billa odplivl. Bill si přivykl na horší věci. Ale proč tady… doma? Tady je přeci všichni měli rádi. Najednou to cítil. Palčivé a rozzlobené pohledy všude kolem. Srdce se mu rozbušilo jako o život a dlaně se mu nepřirozeně potily. Jeho pohled sklouzl na ceduli, kterou měl místí trafikant hrdě vystavenou hned přede dveřmi: "Z MILÁČKŮ NÁRODA, ZVRHLÉ ZRŮDY."

Bill měl pocit, že se neudrží na nohou. V hlavě měl zmatek a nebyl schopen racionální úvahy. Snažil se v kapse u kalhot nahmatat mobil, ale ten mu upadl do jedné z louží. Nešťastně padl na všechny čtyři a snažil se jednotlivé kousky posbírat. Chvějící se prsty ale nebyly sto splnit jeho přání a tak tam většina součástek mobilu zůstala. S vypětím posledních sil se postavil, narazil si kapuci ještě více do čela a koupil si jeden výtisk jakýchsi novin. Stejně to bude úplně v každých. Nemusel listovat. Byli hned na první straně. On a jeho bratr ve vášnivém polibku uprostřed městského parku. Polilo ho horko a znovu ucítil slzy. Byl tak malátný. Jako uschlý stromek ve větru. Nemotorně nahmatal v zadní kapse džínů cigaretu, ale stejně jí nedokázal zapálit. Rozběhl se k domovu zběsilým tempem. Nevnímal svět kolem sebe. Všechno mu splynulo do jedné štiplavé uslzené mlhy. Někde uprostřed uviděl usměvavou tvář Toma. "Tome jsi to Ty? Tome! " Jeho zběsilé a zoufalé výkřiky ztlumilo skřípění brzd stříbrného sedanu. Necítil bolest… jen jeho duše trpěla, protože si uvědomil, že už ho Tom nikdy nezachrání. Ucítil jen lepkavou tekutinu, které se mu vyřinula s úst… chutnala sladce.

Tom seděl na Billově posteli s kytarou na klíně. Měl náladu na Rette Mich a ani nevěděl proč. Už od rána na tu melodii myslel, stále znovu a znovu. Možná je to konečně nějaké znamení, že s Billem budou doopravdy šťastni. Že ačkoliv je to nemožné, jim se sny opravdu vyplní. Pobrnkával tesknou melodii a ta s ledovým klidem zaplňovala celý pokoj. Tom přivřel oči a za víčky se mu promítal poslední týden. Nejlepší týden jeho života, splnění jeho snů. Po chvíli se rozrazily dveře a do pokoje vběhli Georg s Gustavem. Oči uslzené, třesoucí rty oschlé a nepřirozeně zkřivené. Gustav tiše přešel k televizi a zmáčkl rudé tlačítko. Jen tam tak stáli, plakali, oči upřené na Tomovi. Když televize naběhla, Tom uslyšel houkání sanitek a hned opodál uviděl pohřební vůz. A zpod bílé plachty na zemi vykukoval havraní pramen, který Tom tolikrát hladil a líbal. Kytara se tiše sesunula k zemi a teprve potom zarachotila.

"Rette mich, Bill.." Zašeptal Tom zoufale mezi slzami.