Tome,prosím vrať se mi díl 1.
Bill:Třepu se strachy v koutu,bojím se a hlasitě vzlykám..Jsem schoulený v klubíčku,nechápu co se to s ním stalo..Proč se tak chová?Proč?Udělal jsem mu snad něco?Nevěděl jsem co mám dělat,byl jsem tak ztracený,bezmocný prosti svému bratrovi,kterého jsem tak miloval..a on se ke mě choval jako kdyby mě nenáviděl.Když jsem uslyšel kroky směřující k mému pokoji,otřásl jsem se strachy,věděl jsem,že se stane něco zlého.Sevřelo se mi srdce když sem viděl jak se otevírají dveře od mého pokoje.Vidím tam stát jeho..Toma..moc jsem chtěl aby se vrátil starý,hodný Tom,který mě vždy před někým ochraňoval,ale věděl jsem že se to nestane,že je to jen mé hloupé přání.
Tom:Spozoruju Billův pohled, miluju když má strach.Přiblížím se k němu v ruce držím nůž,cítím jak se bojí.Vyhrnu mu tričko a ostřím jezdím po jeho krásném,hebkém bříšku.Slyším jak skučí bolestí,stékají mu malé kapičky krve,které vzápětí slízávám.Bill opět vykřikl bolestí,když jsem mu znovu dlouze projel ostřím po bříšku,já jsem si jeho bolest a křik náramně užíval,líbilo se mi to.Nevěděl jsem proč se mi to líbí,prostě se mi to z nějakého důvodu líbilo způsobovat mu bolest.Pohlédnu mu do očí vidím strach,bolest,ublížení a jakoby mě prosil abych byl zase ten starý Tom.Já jsem nechtěl,nevím proč.S ďábelským úsměvem a zlověstným blesknutím v očích pomalu odcházím z Billova pokoje a neodpustím si poznámku: Jsi jen malá děvka.Zavřu za sebou dveře a nechám Billa tam slyšel jsem jak brečel.Ani nevím proč jsem mu to řekl,sejdu do přízemí,posadím se na křeslo a dívám se jen tak do prázdna.Přemýšlím..ani nevím o čem,už sám sebe přestávám poznávat,chápat se..nechápu vůbec nic,neuvědomuju si jakou jsem bratrovi způsoboval bolest..ani si to uvědomit nechci...pomalu usínám a myslím jaké by to bylo kdybych se změnil,ale něco mi říká,že nemůžu...
*************Konec 1. dílu***************
